S podporou některých medií označkovala PR mašinérie univerzitní profesory, umělecké osobnosti, ctihodné občany či studenty cejchem „pomatených aktivistů z pozadí řízených Hnutím Duha“. A větší část veřejnosti to dle všeho akceptovala. Přestože naprostá většina lidí, kteří se blokády zejména v její pozdější fázi účastnili, nemají s Duhou nic společného a přijeli vyjádřit svůj názor, že zákon se má dodržovat a že chtějí v této zemi zachovat místo pro přírodu. Vládní moci se opět podařilo znechutit další skupinu hodnotově orientované inteligence, mladých i střední generace, které záleží na tom, v jaké zemi budou žít oni a jejich děti.
A to věru není na gratulaci úspěšnému PR. Je to spíš na zvracení a na smutek Škvoreckého poručíka Borůvky z jisté formy zločinu, který je umožněn stavem veřejné diskuze, politické kultury a (ne)vědomí souvislostí v této zvláštně vychýlené zemi. Ukázkový příklad, jak funguje eticky odsuzovaná metoda „spin off – pootáčení skutečnosti“, kterou PR agentury hojně využívají.
Příliš mnoho nezodpovězených otázek
Hlavní jádro problému, že vedení parku porušuje zákon, se podařilo odsunout do pozadí. To v dnešní České republice není těžké. Váhu zákona u nás ostatně relativizoval už během prvních privatizací sám dnešní prezident a politické reprezentace v tom pokračují. Logické lapsy v argumentaci a celkovém přístupu nikoho nezajímají. Proč se začalo těžit zrovna v izolované lokalitě Ptačího potoka? A proč vůbec ve studeném deštivém létě, když se kůrovec nestačil vyvinout a vyletět na další porosty? Co společného mají s tolik skloňovanou místní zaměstnaností lesní dělníci ze všech koutů republiky nebo ze Slovenska? Proč někdo opakovaně vytahuje těch pár desítek milionů, které v poslední dekádě spotřebovaly ekologické organizace na prosazování veřejného zájmu, osvětu, hlídání zákonů a praktickou ochranu přírody a vždy opomene vedle postavit, kolik inkasovaly PR agentury, právní a lobbystické kanceláře na prosazování dílčích ekonomických zájmů soukromých a politických seskupení? Dám krk na to, že sumy se budou lišit ve dvou řádech.
To vše nikdo nevysvětlil a zdá se, že ani média, která o kauze píší, vysvětlení nezajímá. Je-li opravdu naším cílem za nejmenších nákladů obnovit na Šumavě zdravý, věkově a druhově rozrůzněný les, proč neporovnáme efektivitu vytěžených holosečí s přirozenou obnovou? Studijních ploch pro objektivní srovnání poskytuje Šumava desítky. Nejlepší ochranou lesa proti kůrovci je ale zřejmě jeho vykácení a následný prodej dřeva, stejně jako nejlepší ochranou proti povodním na jižní Moravě bylo zaplavení krajiny pod Pálavou Novomlýnskými nádržemi.
Tatry: naše zrcadlo
Názorné zrcadlo pro Šumavu poskytují Tatry. V podhůří Vysokých Tater jsme si všichni zamilovali hustý smrkový les, který až do větrné smrště v listopadu 2004 milosrdně ukrýval mnohdy monstrózní rekreační zařízení lemující úpatí Tater. Stejně jako u Šumavy jsme pozapomněli, že šlo z větší části o druhou, třetí generaci uměle vysázených smrkových monokultur, které už podruhé v krátké historii zkosila smršť. Slováci přistoupili ke kalamitě Jánošíkovsky, odsunuli ochranu přírody na pátou kolej, využitelné dřevo odvezli a prodali bez ohledu na stupeň ochrany území. Skupina J&T rozmístila pod Tatrami billboardy, na nichž dává spoluobčanům vybrat: Slováci, chcete krajinu s mrtvým lesem nebo turistický ráj se sjezdovkami a rekreačními areály? Ani moc nečekala na odpověď a v rozporu s územním plánem, ale s posvěcením úřadů začala s budováním nových sjezdových areálů a ubytovacích kapacit kolem Skalnatého plesa a Štrbského plesa.
Další mocenské skupiny se snaží o totéž nad Ždiarem z východu či v Roháčích ze západu. Co ekonomika? Tatranské hotely zejí prázdnotou, prvorepubliková sanatoria ve Smokovci či v Lomnici se rozpadají. A kůrovec? Vesele pokračuje v likvidaci smrčin až do nadmořských výšek kolem 1 300 metrů. Důsledné vyklizení polomů ho nijak nezbrzdilo. Přirozená obnova na obrovských holinách beze stínu nefunguje, vše je odkázáno na umělé zalesňování. Nulový respekt k zákonitostem ekosystému, o to větší chamtivost: zisky za námi, náklady za státem. Podobné developerské úmysly mají i zastánci těžby na Šumavě a letos, zdá se, nastal čas činů. Přitom les na Šumavě se v porovnání s Tatrami obnovuje snadno – je-li porost ponechán samovolnému vývoji.
J&T využila polomu k prosazení nové sjezdovky z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso. Zbytky lesa nad pálem zničeným vichřicí postupně odumírají a bagry odstranily i kosodřevinu v rozsáhlém pásu pod Skalnatým plesem, stejně jako na Solisku nad Štrbským plesem. V extrémních podmínkách nemá prudký svah ohrožený erozí šanci se stabilizovat. (Foto: Juraj Švajda)
Kult nepřítele
Pracovat s emocemi nepoučené veřejnosti je lákavě snadné: stačí předložit nepřítele a jednoduché řešení! Na Šumavě budiž nepřítelem kůrovec – leč vítaným nepřítelem, neboť otevírá cestu pro přepsání pravidel národního parku. Opravdovým nepřítelem jsou přece ti „pomatení zelení“, kteří se odkazují na nesrozumitelné nepeněžní hodnoty, obtěžují s místní ekonomikou postavenou na zachovalé přírodě a nechtějí rozumět tomu, že místní obce, podnikatelé a turisté v čele s doktorem Stráským přece nejlépe vědí, jak má vypadat hezká příroda a na „svém“ území si mohou dělat, co chtějí. A co chtějí, už řekli, mj. i ústy ředitele národního parku: „prodávat šumavské dřevo a stavět sjezdovky a hotely“. Za jakou cenu? „Za každou!“
Tak jenom nevím, kdo je horší strana, zda ti, kdo veřejnost cíleně ohlupují, nebo my, co se necháme ohlupovat. Alespoň poděkujme těm, kdo na Šumavu ve svém volnu vyrazili a připojením se k blokádě dali i za nás ostatní najevo, že chtějí žít ve státě, kde platí zákony.