Reklama
 
Blog | Miroslav Kundrata

Hazard po česku

Některé kroky v legislativním činění českých politiků mi připomínají strýce Františka v Saturninovi. Tento úsměvný vynálezce tak dlouho experimentuje, aniž by si přečetl základní učebnici chemie, až přivodí ve své továrničce na mýdlo výbuch.

České vlády ani parlament úsměvné rozhodně nejsou, už proto, že nevyrábějí mýdlo, ale vymýšlejí speciální česká řešení pro zdravotnické, penzijní, školské, energetické a jiné reformy, aniž by využily poznatků a dlouholetých zkušeností z obdobných systémů v zahraničí.

V posledních několika letech si říkám, že už by bylo moudřejší legislativu raději přebírat třeba od Němců, kteří alespoň vedou věcnou veřejnou debatu opírající se o odborné analýzy a z jejichž politiky se nevytratil veřejný zájem. Možná by stačilo, aby v Německu pro každou legislativní úpravu vytvořili jednu kopii navíc a posílali ji rekomando do Sněmovní ulice na Malé straně. Náš parlament bychom pak mohli také poslat na státní útraty třeba do Toskánska. Ušetřili bychom velké peníze.

Strýc František byl úsměvný diletant. U mnohé současné legislativy to však někdy vypadá, že diletantství je vlastně záměrem. Uvedu příklad: hazard.

Reklama

Síla bílých obálek

Předesílám, že nediskutuji regulaci heren a celkový společenský dopad tohoto byznysu, který z povahy věci musí být regulován. O novelu zákona o loteriích se za poslední dekádu snažily všechny vlády. Žádné ministerstvo financí však nemělo sílu odolat korupční moci hazardních firem na poslance a senátory. Ty se i přes vzájemnou nevraživost dokázaly velmi efektivně sjednotit, když se začalo sahat na daně, kontrolu rozdělování příspěvků na veřejně prospěšný účel a cokoliv, co by se dotklo zisku a efektivnější kontroly. Jak praví přísloví: Ani deset přátel nesblíží lidi tolik, jako jeden společný nepřítel… Příznačně také reagovaly na technologický vývoj daleko rychleji než stát, kterému se regulace byznysu úplně vymkla z rukou. Přitom z porovnání s jinými zeměmi je naprosto zřejmé, jak anomální situace v ČR nastala.

Chladnokrevná ztráta čichu

V normálně fungující společnosti by jen desetina těch do nebe volajících případů, které publikovala média, vedla minimálně k demisi ministra financí. Českou politiku však všechny ty machinace kolem Sazky, posílání peněz podvodným a účelově založeným občanským sdružením, korupce politických stran při snaze uchovat pro loterie osvobození od daní z příjmu a od DPH, podvodné rozdělování hazardních firem na menší, aby se minimalizovaly daně, korupce v lokální politice přes takzvanou podporu sportovců, nechávají v klidu. Parazitovalo na tom totiž nemálo těch, kdo s legislativou přijdou do styku. Peníze přece nesmrdí. A v hazardu se dnes už točí téměř 130 miliard za rok! Z toho jde přitom na daně a veřejně prospěšný účel dohromady necelých 5 %. Toto opravdu nemá ve světě obdobu.

Oficiální souhrnná čísla Ministerstva financí za rok 2007 podávají toho obrázek, od té doby se situace jenom zhoršuje, přestože obrat hazardu každý rok stoupá – za rok 2010 už se mluví o 130 miliardách a odvodu na veřejně prospěšný účel pouhých 3,3 miliardách, viz článek v HN.

Mimo jiné i kvůli tomu, že Sazka z peněz na veřejně prospěšný účel splácela dluhy na halu a ostatní hráči byli čím dál drzejší v obcházení zákona a převodu prostředků na veřejně prospěšný účel spřízněným sdružením.

Co Evropa?

Vraťme se k nevůli české politiky inspirovat se dobrými zahraničními příklady. Srovnejme naši Sazku v roce 2005 (kdy poskytla nejvíce prostředků na sport – od té doby už jenom upadala) s loteriemi, které v rámci EU nejvíce přispívají na veřejně prospěšný účel: britskou Charitativní loterií a  nizozemskou Poštovní loterií. Obě jsou velmi zajímavé – jak svojí historií, tak nastavenými pravidly. V čem se liší (kromě toho, že Sazka měla ze všech provozovatelů největší procento zisku)?

Britská transparentnost a nizozemská štědrost

Britská Charitativní loterie svým obratem 20krát převyšuje Sazku, jako jediná odvádí daň a má procentuálně nejnižší zisk i provozní náklady – což lze vysvětlit velkým obratem. Na výhry sázejícím dává zhruba stejně jako Sazka a naprostá většina všech loterií na světě, tj. kolem 50 % tržeb z prodaných lístků. Přesto odvedla v roce 2005 na charitu o 8,4 % z tržeb více než Sazka. Přidělování prostředků na charitu je zcela odděleno od provozovatele (ten musí licenci obnovovat každých 10 let), odpovídá za něj tzv. Charity Commission a prakticky je rozdělováním prostředků do jednotlivých oblastí pověřeno 14 organizací obdobných našim nadacím. Systém nezávislý, transparentní a podrobený veřejné kontrole.

Nizozemská Poštovní loterie byla původně svou velikostí srovnatelná se Sazkou, dnes už je mnohem větší. Její tržby z prodeje lístků za rok 2010 byly cca 13 mld. Kč) a 50 % z těchto tržeb poskytla jako dary 81 nizozemským i mezinárodním neziskovým organizacím zaměřeným na různé oblasti – od ochrany životního prostředí přes humanitární pomoc až po sociální a zdravotní témata. Tato loterie je sice také jako naše osvobozena od daně, ale zato dává na veřejně prospěšný účel bezkonkurenčně největší podíl – 50 % z tržeb. Proto se tento model také úspěšně replikuje ve Švédsku a dokonce i ve Velké Británii.

Čechy: velká obratnost v malém obratu

Kdybychom zjednodušeně převedli zahraniční praxi do českých čísel, pak by při 130 miliardách tržeb českého hazardu mělo jít na veřejně prospěšný účel nikoliv 3,3 miliard korun jako vykazují (a to ještě podvodně) místní provozovatelé, ale 36 miliard podle britského modelu (+ 16 miliard na daně) a 65 miliard podle nizozemského.

To by ovšem poslanci nemohli schválit legislativu, která umožňuje naprosto neprůhledné a podvodné provozování hazardu. A žádná z dřívějších novel, ani ta poslední Kalouskova, neodstraňují anomálie, které jinde nemají obdobu.

Kruté srovnání

  • hazard je specifický byznys, a proto nikde jeho provozovatel nemůže podnikat současně v jiných oblastech. Česká legislativa umožnila např. Hušákovi podnikání nejen na investičních trzích, v developmentu (Sazka aréna) či ve vinařství. Obdobně mohou vyvádět zisky jiní provozovatelé hazardu.
  • všude ve světě se počítají poplatky, daně či odvody na veřejně prospěšný účel z hrubých tržeb. Všechny ukazatele jsou pak jednoduše porovnatelné. My ale výpočty vztahujeme na tzv. „výtěžek“. Jedná se o termín, který nemá jasnou návaznost na ekonomické pojmy běžné účetní závěrky a hlavně vede provozovatele k umělému snižování základu pro odvody na  veřejně prospěšný účel a případně pro zdanění tím, že je svádí k vyvádění zisku zvyšováním provozních nákladů. Viz např. nehorázné Hušákovy režie, o které se ještě bude soudit s konkurzním správcem.
  • licence by měla být časově omezená a systém jejího obnovování má nutit provozovatele k odpovědnosti a povinnosti obhájit svůj koncept pod veřejnou kontrolou.
  • o tom, komu jsou poskytovány příspěvky z povinných odvodů na veřejně prospěšný účel, nemůže rozhodovat provozovatel. Česká praxe vede nejen ke konfliktu zájmů, ale přímo k podvodům.
  • směřování podpory je rozhodováno koncepčně a spravedlivě do potřebných oblastí vycházejících ze společenské diskuze a vládní politiky vůči neziskovým organizacím. Česká praxe směřovat výnosy ze Sportky pouze do zkorumpovaného prostředí sportu se stejně ukázala jako smrtící.

Když sledujeme, jak se s výzvou umravnit český hazard a využít při tom evropských zkušeností vyrovnala politická reprezentace, a kam směřují poslední varianty novely zákona, jsme v podobné situaci jak s obnovitelnými zdroji. TOP 09 a starostové vidí v loteriích možný zdroj posílení státního rozpočtu a rozpočtu obcí. S poukazem na dosavadní podvody a bez mrknutí oka vylijí s vaničkou i dítě a zruší povinnost odvádět příspěvky na veřejně prospěšný účel, místo aby se vážně zabývali tím, jak systém zprůhlednit tak, jak to třeba dělají Britové, Nizozemci a mnoho dalších. Podněty od neziskových organizací k tomu Ministerstvo financí dostalo.

Strýc František by si s nimi holt dobře rozuměl.